Kudy dál?

Na zmrzlině v Itálii. Občas je nejhorší vybrat si příchuť.

Kudy dál?

Každý den vkročíme na spoustu křižovatek. Některé dělí pouze dvě cesty, které se stejně zase sejdou, ale na některých se sejde 5 velkých cest a každá vede jiným směrem. Nikdy nemáme jistotu, že cesta je správná a často to nikdy ani nezjistíme.

My orienťáci máme jednu skvělou vlastnost. Umíme se rychle rozhodnout, jakým směrem jít. Využijeme k tomu všechny možné informace, aby daná volba seděla právě nám. Když to děláme dobře, jsme nejrychlejší. Když chybujeme, umíme to rychle napravit a případně přijmeme fyzickou bolest za špatný úsudek.

Mimo les, v běžném životě, to funguje úplně stejně. Objednám si pizzu nebo si uvařím boloňské těstoviny nebo si namažu chleba? Koupím si červené tričko nebo bílé ponožky? Získám titul na VŠ, začnu pracovat nebo vycestuji? XCO nebo MTBO? Budu jezdit na kole nebo jezdit na kole?

Zapište si, kolikrát denně něco rozhodujete. Zamyslete se, jaké argumenty používáte a co u Vás rozhoduje? Cesta přes kopec nebo přes bažinu? Dlouhá obíhačka nebo risk skrz hustník? Dáte na první dojem? Jak moc Vás ovlivňuje předchozí zkušenost?

Nesnáším mainstream. Všichni jdou doprava, já jdu doleva. V lese i v životě. Odmítám opisovat za soupeřem, i když je to výhodné. Odmítám si objednat Dáme jídlo, protože je to moc tuctové. Chci jít vlastní cestou, která je ještě nepošlapaná, která se klikatí, stoupá a klesá, zvětšuje se a zmenšuje.

Zimní univerziáda v Rusku. Já jedu nejrychlejší volbu – proti proudu.

Když jsem s MTBO začínala, každý závod jsem zkoušela něco nového – jiný způsob mapování, jinou realizaci, jinou volbu postupů, hrála jsem si s tempem a hledala cestu, která bude sedět mně. Nechtěla jsem vyhrát, ale chtěla jsem najít to nejlepší řešení. Každé pondělí jsem seděla nad postupy a podle mezičasů rozebírala, co bylo špatně a co dobře. Vypadá to, že správnou cestu jsem našla před 5ti lety.

4. zlatá medaile na JMS v Portugalsku 2016.

Začala jsem prozkoumávat dál. Kde jsou moje nedostatky, tam půjdu. A bylo to tu – kořenitý trail, skoky, prudké výjezdy, klopenky, klády. Stojím na startu svého prvního českého poháru v XCO. Je mi zle, nevěřím si a bojím se. Dělám to ale pro sebe, dělám to pro orienťák. Dělám to, abych byla lepší, rychlejší, abych zlepšila další část svého výkonu.

Další křižovatka. Pravá tečka nabízí, ať se navždy ztratím v lese. Šotolina rovně říká, jeď si pohodu dál. Vlevo vidím lákavou pěšinku plnou exotických zážitků. A za sebou vidím těžký trail. Kudy dál?

Kudy dál? Dejte mi mapu.

Znovu a lépe. Vracím se na ten trail. A najednou mu rozumím, chápu jeho flow. Baví mě to. Učím se, že žádná překážka nemá pouze jedno řešení. Přelézt nebo přeskočit, ale i se otočit a začít znovu a poučeně. Sbírám nové a nové zkušenosti a přemýšlím, jak je napojit na již zvládnutou orienťáckou cestu. Těžko říct, od toho bude Mistrovství světa ve Finsku.

Je jedno jakou cestou se vydáte v lese nebo v životě. Určitě na Vás čeká další křižovatka, která vám nabídne zase něco jiného. A i kdybyste se měli vrátit.

Je to jen Vaše cesta, Vaše štěstí, Vaše rozhodnutí, Váš život.

Rozhodování po sezóně, kudy dál?

Článek byl zpracován pro O-News.cz.