Odpočinek od mapy, odpočinek od cross-country. Tento víkend jsem se vydala na maraton v okolí Plzně. Od startu do cíle se jelo velmi svižné tempo a já si chtěla otestovat, kde jsou mé hranice a kolik toho zvládnu. Co všechno ovlivnilo můj závod? Nové kolo, bloudění, žízeň nebo prosté vyčerpání?
Modrá je nová červená
Celý týden po Peci jsem musela dávat dohromady kolo. Všechno rozebrat a vyčistit od bahna, které se dostane opravdu všude. Při této příležitosti jsem rovnou vyměnila i rám, který se sice liší pouze barvou, ale byl čas na změnu. Nový Tomcat od Thömusu v bílo modré barvě mi parádně ladí s repre dresem a těším se, co nového spolu dokážeme. Výměna nebyla úplně jednoduchá jak časově, tak psychicky. A vzhledem k tomu, že mě v sobotu 18. 5. čekal maraton v Plzni, časový pres byl tím větší. Ale vše dobře dopadlo a 12 hodin před startem závodu proběhla poslední úprava a hurá na to!
Aimtec open race
= MTB maraton v okolí Plzně a je 65km dlouhý. Začíná se na Doubravce u sv. Jiří prudkým výjezdem na Chlum, dále se pokračuje do Chrástu, údolím se stoupá do Stupna a vrcholem celého závodu je kopec Radeč (721 m.n.m.), ze kterého se dlouho klesá až do vesnice Březina. Dalším lákadlem jsou Kokotské rybníky, kde jsou nejen krásné lesy, technické singletraily, ale hlavně v mém případě občerstvovací stanice. Do cíle už zbývají jen tři krátké a nepříjemné kopce. Celkové převýšení na trati činí 1220m, což není zas tak moc a byl tak veliký prostor se utahat na rovinách.
Můj cíl závodu:
Jet na max a čekat, kdy mi dojde. Takže kde mi došlo?
Ztracený start
Start. Šíleně moc lidí, těžko se mi přes hobbíky dostává dopředu. Na Chlumu jsem už však v dobré skupince a jedu jako první žena. Točíme se kolem kopce až vletíme na louku, kde se najednou 30 lidí otáčí. Zabloudili jsme. Všichni se otáčí a v protisměru se snažíme dostat skrz ostatní zbloudilce. Najíždíme opět na trasu mezi pomalé závodníky. Všichni jsme naštvaní a závodní duch se těžko hledá.
Taktika?
Naštěstí jsme v chybě se soupeřkou o první místo byly stejně a tak za Chrástem celý závod začíná znovu. Nejprve udávám tempo já. Předjíždíme společně s chlapy závodníky, kteří nebloudili. Vůbec se neflákáme, naopak jedeme rychle a s každou zatáčkou, s každým přechodem kopce a s každým sjezdem se snažím najet co největší náskok na momentálně druhou ženu, která se mě však stále drží. Zmoudřím a pouštím jí před sebe, abych zjistila, kde jsou její slabiny. Možná trochu v technice, ale jinak je sakra rychlá. Tempo je svižné, že i chlapi v naší skupince odpadají. Rozum mi říká, ať se ihned odpojím a jedu si svoje. Tohle přeci nemůžu přežít, ale já se ještě vzdát nechci. Vzpomenu si na cíl dnešního závodu a valím.
Trháme se
Jedeme ve čtyřech. Soupeřka má ve skupince týmového jezdce, který jí do kopce pomáhá udáváním tempa. Já mírně nezvládám, čehož si všimne druhý muž ve skupince a rychle skočí přede mě a snaží se mě dotáhnout na ujíždějící dvojici. Jedeme společně až pod kopec pod Radeč, kde já postupně odpadám. Nohy mi moc netáhnou a čeká mě dlouhý kopec. Rozum vítězí.
Krize
Nic nevzdávám a pořád do toho šlapu, naivně doufám, že by té soupeřce mohlo dojít. Na Radeči jsem překvapivě v pohodě, cpu do sebe gel a v dlouhém sjezdu trochu odpočívám. Po dalším kopci cítím, že nejsem úplně čerstvá, navíc se začínám z horkého počasí přehřívat a voda mi dochází. Ve stoupání na Kokotsko mi je už hodně ouvej, ale vím, že se blíží občerstvovačka. Držím stále vysoké tempo a dojíždím dalšího muže před sebou.
Nová síla
Na občerstvovačce poprosím slečny, ať mi doplní bidon, rychle se najím a hned pokračuji. Těhle pár vteřin se mi rozhodně vyplatilo investovat. Po pár minutách jsem jako nová a vysoké tempo ještě navyšuji. Po 2,5h intenzivní zátěže cítím, že mě všechno bolí – nohy, záda, brní mě ruce. Dostávám informaci, že současná vítězka je přibližně 3 minuty přede mnou. To už je hodně, ale když už se zase cítím líp, pokusím se její náskok snížit. Už jen tři kopce a jsem v cíli. Dojíždí mě chlapi, co bloudili na trati víckrát a já s nimi v závěru tratě vyhecuju menší souboj.
Cíl dosažen
Jsem v cíli a je mi zle. Byl to opravdu intenzivní závod a já to vydržela až do cíle. Což je přibližně o 30km víc, než bych čekala. Nedošlo mi, ale bylo to jen tak tak. Mám neskutečnou radost, že jsem to zvládla a že to kolo zvládlo.
Nový rám, nový příběh.
A jelikož první žena patřila do kategorie 40+, vyhrávám kategorii žen do 39 let. Další cenné vítězství letošní sezóny.
