Zase uběhl rok a já mám za sebou další sezónu na kole. Všichni říkají, jak byla tato sezóna jiná, jenže pro mě byla jiná v úplně jiném směru, než by se čekalo. Nastoupila jsem na plnohodnotný cyklistický trénink a najela více než dvojnásobek kilometrů oproti loňsku. Naučila jsem se skloubit práci s tréninkem, zlepšila jsem své cyklistické dovednosti na silnici i na biku a naučila se, že není nic lepšího, než odpolední šlofík, bez kterého bych to permanentní soustředění od března do května nepřežila.
Říjen.
Konec sezóny a nová pracovní povinnost. Učím na 3 měsíce na základní škole ve Španělsku. Chytlo mě to a zvažuju, že už se k závodění nevrátím.
Listopad.
Blbost, chci makat, chci trénovat, chci se zlepšit. Jdu do toho a učím se, jak skloubit práci s tréninkem. Jak to jako funguje?
Prosinec.
Najetý pracovní a tréninkový režim mě baví, ale je náročný. Před Vánoci opouštím práci a vracím se k rodině. Trénink mě baví, ale české počasí mi dává zabrat.
Leden.
Kroupy, sněžení, mrznu. Tohle období vytrvalosti je nekonečné.
Únor.
Bereme to trénování vážně, začínají intenzity a bolí to. Času pro trénink je dost a po týdnu na jihu v teple mi rozmrzají končetiny. Jaká je to pohoda v krátkých.
Březen.
Zpátky na sníh. Zpátky do vytrvalosti. Situace ruší plány a soustředění. Nezbývá, než přehodit hlavu, zachovat klid a makat dál. Morálka je skvělá, jak ale dlouho vydrží?
Duben.
Trpíme společně. Sdílíme v menších skupinkách nadšení z cyklistiky. Poznávám novou dimenzi trénování a posouvám se rapidně v mnoha směrech. V rámci relaxací dopisuju bakalářku.
Květen.
Jedeme bomby. Rozcvička, snídaně, učení, trénink, oběd, spánek, trénink, učení, večeře, učení, spánek. Moc si toho nepamatuju. Ale prý jsem Bc. :)
Červen.
První závody. Předváděčka naježděných kilometrů a naučených triků. Jde to velmi dobře s radostí a chutí.
Červenec.
Forma je tady. České poháry zvládnuty jako nikdy předtím. Radost z odvedené práce je odměněna kratší pauzou s dětmi a pořízením nového stroje.
Srpen.
Malý náznak formy mezi orienťáky. Postupně však ubývá morál do těžkých tréninků dochází veškeré síly.
Září.
Na poslední dva závody chytám druhý dech a s parádními výsledky ukončuju sezónu. A co dál? Znovu tenhle kolotoč?
Je to za mnou a já jsem hrozně moc šťastná, jak to všechno dopadlo a pokračuje. Každý rok jsou překážky, každý rok jsou změny a musíme na ně reagovat, ať se nám to líbí nebo ne. Letošní rok ve finále není jiný v množství změn, ale v mém přístupu a pohledu na věc. Proto jsem vděčná všem lidem kolem sebe, bez kterých bych nemohla fungovat v tak vysokém tempu. Díky Vám jsem zažila úžasné pocity ze závodů i z tréninků, posunula své hranice o mnoho výš a otevřela si nové dveře do dalších let.
Děkuju!
Těším se, až společně těmi dveřmi projdeme a budou nás čekat nové výzvy a zážitky. Teď však ještě chvíli budu odpočívat.
Verča
