Podle Dresslera (2019) na kole umí jezdit každý, ale málokdo ho umí ovládat. Proto se jedna kapitola bakalářské práce zabývá technikou jízdy na kole, aby cyklisté rozvíjeli své schopnosti a získávali dovednosti, které jsou pro jízdu na kole nezbytné. V bakalářské práci je používáno obecné oslovení cyklisté, i když se jedná o děti předškolního a mladšího školního věku, které své dovednosti teprve rozvíjejí.
Kapitola obsahuje popis pěti základních dovedností, které by měl cyklista umět, aby byl schopný navržené cyklotrasy absolvovat bez problémů. Jedná se o brzdění, jízdu vpřed, zatáčení, jízdu do kopce a rovnováhu. Na závěr každé dovednosti jsou navržená cvičení, které danou dovednost rozvíjejí. Závěr kapitoly obsahuje tři hry, které cyklovýlety příjemně zpestří a jejichž obsah navazuje na zmíněné dovednosti.
Jednotlivá cvičení a hry jsou doporučené v podrobném popisu tras (viz kapitola 5) na základě vhodného terénu a charakteristiky trasy. Avšak lze je využít kdekoliv jinde dle možností. Proto všechna cvičení i hry obsahují popis místa, kde je vhodné je uskutečnit a obtížnost, která určuje náročnost a je znázorněná od jedné hvězdičky po tři hvězdičky, kdy tříhvězdičková cvičení a hry jsou nejnáročnější. Avšak všechny děti by měly cvičení zvládnout. Pro pokročilejší cyklisty jsou v závěru cvičení a her navrhnuté tipy, které je zpestřují či ztěžují. Rodiče by se měli všech cvičení a her zúčastnit s dětmi, aby jim byli nejen dobrým příkladem, ale aby se i oni ve své jízdě na kole zdokonalili.
Jízda na kole vyžaduje mnohem více dovedností, než která jsou popsána níže. Jedná se například o jízdu z kopce, přejíždění překážek, správný rytmus jízdy, řazení převodů či jízdu ve větší skupině. Něco málo je o nich zmíněno v této kapitole, ale není jim věnováno tolik pozornosti jako pěti základním dovednostem.
Seznam cvičení a her:
Cvičení 1: Kulaté šlapání
Cvičení 2: Brzdi Cvičení 3: Dokola
Cvičení 4: Slalom Cvičení 5: Vedle kola
Cvičení 6: Boule
Cvičení 7: Po čáře
Cvičení 8: Jízda pomalosti
Cvičení 9: Stání na místě
Cvičení 10: Bez držení
Hra 1: Cukr, káva, limonáda
Hra 2: Obratnostní jízda
Hra 3: Biatlon
Jízda vpřed
Děti předškolního a mladšího školního věku nejsou ještě dostatečně silově vybavené, a tak by měly na kole šlapat více frekvenčně a využívat lehčí převody.
Chodidlo se pokládá v jeho přední třetině na pedál a pata nesmí být vytočená do strany. Největší tlak do pedálu přichází ve chvíli, kdy je klika s pedálem těsně za horní úvratí, čímž je kolo poháněno správně dopředu. Pokud jezdec šlápne do pedálu ve chvíli, kdy už je klika s pedálem ve vodorovné pozici, tlačí kolo do země a účinnost šlapání je nižší. Šlapání by mělo být plynulé a rovnoměrné (viz cvičení 1).
Úchop řídítek je o délku vlastní dlaně širší, než je šíře ramen. Důležitá je hlavně pozice ruky a síla stisku. Hřbet ruky by měl být v prodloužení paže, aby nedocházelo k flexi ruky a předcházelo se tak zranění nebo přetížení zápěstí. Řídítka není nutné držet příliš silně, naopak uvolněný úchop uvolní i zbytek těla a jízda na kole je přirozenější a plynulejší.
Cvičení 1: Kulaté šlapání
Místo: kopec, širší cesta
Obtížnost: *
Pro správné šlapání existuje cyklistický výraz „kulaté šlapání“, ale k tomu je nutný nášlapný pedál nebo alespoň klipsny. Při správném provedení cyklista zabírá celou dobu do pedálu rovnoměrně za pomoci práce uvolněného kotníku. Důležité je nejen šlapat na pedál za horní úvratí, ale i aktivně tahat pedál nahoru za dolní úvratí a díky tomu šlapat kulatě. Tento způsob šlapání je vhodný v kluzkých výjezdech, kdy zadní kolo nesmí prohrábnout. Zároveň se do pohybu zapojí více svalů a jízda na kole je efektivnější.
Cvičení je doporučeno absolvovat v mírném kopci, kde je třeba vyvinout více síly na pohyb vpřed. Zkuste se ve výjezdu zaměřit na okamžik, kdy zabíráte do pedálů a pokuste se dosáhnout kulatého šlapání.
Tip: Pokud máte nášlapné pedály, zkuste si na rovině vycvaknout jednu nohu a zabírat pouze tou druhou, což vás jistě donutí ke kulatému šlapání.
Tip: Pokud nemáte klisny ani nášlapný mechanismus, cvičení si můžete i tak vyzkoušet. Snažte se sílu do pedálů dávkovat postupně a s citem a zaměřte se hlavně na správnou polohu chodidla na pedálu.
Brzdění
Pohyb vpřed na kole je první dovednost, která je nezbytná pro jízdu na kole. Ale stejně tak důležitá dovednost je umět kolo bezpečně zabrzdit, respektive zastavit.
Nejmenší dětská kola se brzdí šlápnutím dozadu. Proč tento druh brzd není doporučený, je popsáno v kapitole (2.2.1). O něco větší kola jsou vybavená pouze zadní brzdou a od velikosti kol 20ti palců je běžné, že má přední i zadní brzdu.
Přední brzda je stejně důležitá jako zadní brzda. Brzdí-li cyklista pouze zadní brzdou, jeho zadní kolo je neustále ve smyku a nedochází tak k dostatečnému zpomalování. Pokud se k brzdění použije i brzda přední, může se zadní brzda lehce povolit, čímž kolo přestane být ve smyku a díky používání přední brzdy dojde k plynulému zpomalování. Tlak na obě brzdy je stejný. Při vyšším stisku přední brzdy cyklistovi hrozí pád přes řídítka. Přední kolo se nesmí nikdy zablokovat úplně.
Nejde jen o tlak na brzdu, ale i polohu těla. Ve sjezdu to může být rozhodující faktor, aby nedošlo k pádu. Pokud je tělo nad řídítky a zahájí se brzdění, kolo zpomalí a tělo cyklisty bude mít tendenci pokračovat stále dál a hrozí tak pád přes řídítka. Je velmi těžké se v takové pozici udržet pažemi. Proto se ve sjezdu paže více propnou a celé těžiště se posune nad zadní kolo. V případě prudkého brzdění je cyklista připraven se o propnuté paže opřít a udržet se na kole.
Cvičení 2: Brzdi
Místo: rovina, měkká cesta
Obtížnost: *
Děti se často bojí přední brzdu používat, aby přes řídítka nepřepadly. Cílem cvičení je, aby děti pochopily funkci přední brzdy, naučily se správné dávkování tlaku na obě brzdy najednou a odstranily svůj strach z přední brzdy.
Na měkké cestě zastavte a nejprve si vyzkoušejte, jak brzdy fungují. Stoupněte si vedle kola, chytněte ho za řídítka a tlačte ho pomalu vpřed. Zkuste nejprve zabrzdit (zablokovat kolo) pouze zadní brzdou, poté pouze přední brzdou a naposled oběma brzdami najednou. Co se stalo?
- pouze zadní brzdou - zadní kolo je ve smyku a kolo lze dál tlačit vpřed
- pouze přední brzdou – zadní kolo se zvedá od země, čímž by cyklistu na kole vyhodilo přes řídítka
- obě brzdy najednou – kolo zastaví plynule a bezpečně
Důležité je, při brzdění používat obě brzdy stejně, což lehce poznáme podle stopy, které kolo po zabrzdění zanechá. Nasedněte na kolo, rozjeďte se a zastavte. Když se otočíte a podíváte se na svou stopu, která bude jasně vyrytá za zadním kolem, znamená to, že používáte více brzdu zadní (došlo ke smyku). Pokud je vaše stopa téměř neviditelná, používáte obě brzdy stejně.
Další podstatnou dovedností je zastavit tam, kde je třeba. Nakreslete si na zem čáru, na které budete chtít zastavit. Rozjeďte se a pokuste se na čáře zastavit (přední kolo na čáře). Komu se povede zastavit nejpřesněji?
Tip: Na cvičení navazuje Hra 1 („Cukr, káva, limonáda“).
Zatáčení
Žádná cesta není rovná a v zatáčce lze udělat mnoho chyb, které buď končí ztrátou rychlosti, rovnováhy, nebo dokonce pádem. Správné projetí zatáčky se rozhoduje ještě před tím, než se do ní najede. Funguje to stejně jako v autě, předvídavost, správná rychlost a ideální volba stopy umožní rychlejší a hlavně bezpečnější průjezd zatáčky.
Dle Dresslera (2019) rozdělujeme zatáčku do tří fází – příprava, průjezd a výjezd.
Příprava probíhá ještě před samotnou zatáčkou. Pohledem se zjišťuje povrch, směr a poloměr zatáčky. Na základě takto získaných informací musí cyklista upravit svou rychlost a zařadit odpovídající převod. V průběhu zatáčky se nešlape, takže je nutno myslet, jakou rychlost bude mít cyklista na výjezdu a jaký převod bude potřebovat, až znovu začne šlapat. Nejdůležitější je však nájezd do zatáčky neboli volba ideální stopy. Jedná-li se o zatáčku doprava, nájezd probíhá vlevo a obráceně. Pohled se s blížící se zatáčkou upírá do jejího vrcholu, nikoliv rovně, což by cyklistu tzv. vyvezlo ze zatáčky ven. S pohledem se otočí i hlava a s hlavou se otočí i trup a ramena, která jsou také mírně rotována dovnitř zatáčky.
V průjezdu zatáčky už nelze moc měnit směr ani stopu. Cílem je plynulá jízda, udržení předem zvolené stopy a příprava na výjezd ze zatáčky. Pokud cyklista přípravu na průjezd zatáčky podcenil, může pomocí zadní brzdy zpomalit anebo zablokováním zadního kola a následným smykem upravit směr. To už jsou ale spíše záchranné kroky v krizové situaci. Přední brzda se téměř nepoužívá anebo jen lehce a s citem. Pro plynulost a bezpečnost průjezdu/jízdy je posunuté těžiště cyklisty mírně dozadu, aby bylo přední kolo odlehčené a snáz překonávalo malé nerovnosti, vnější pedál je plně zatížen v dolní úvrati a vnitřní koleno může být mírně vtočeno do vnitřku zatáčky. Ve vrcholu zatáčky by ideální stopa měla vést vnitřkem zatáčky (v pravé zatáčce úplně vpravo).
Výjezd ze zatáčky začíná za jejím vrcholem, za kterým už je možné zase začít šlapat. Správné projetí zatáčky se hodnotí na jejím výjezdu nikoliv v průjezdu ani v nájezdu. Kdo je obvykle v zatáčce první, není první ve výjezdu. Chybou ve výjezdu může být zbrklé snažení se udržet na vnitřní straně zatáčky. Není chybou se trochu nechat vynést na vnější okraj, naopak by na vnějším okraji měla končit ideální stopa (v pravotočivé zatáčce na levé straně).
I v zatáčkách se dodržují předpisy a pravidla bezpečné jízdy. I když si cyklista chce zatáčku správně nadjet, musí respektovat ostatní cyklisty či chodce a držet se vpravo. Neustále musí počítat s tím, že proti němu někdo pojede. Pokud nevidí za zatáčku, měl by výrazně snížit rychlost a předcházet riziku srážky s protijedoucím.
Cvičení 3: Dokola
Místo: rovina, širší cesta, zpevněná plocha
Obtížnost: *
Vyznačte si na zemi kruh nebo ovál s větším poloměrem (cca 5m). Stoupněte si na okraj a začněte jezdit dokola v kruhu. Pohled upřete do vnitřku zatáčky, nakloňte ramena a snažte se udržet plynulost jízdy. Změňte směr a jízdu zopakujte.
Pokud máte dostatek prostoru, můžete vytvořit dva stejné kruhy kousek od sebe a jezdit osmičky. Nově se tedy přidává předvídavost v místě křížení, aby se více cyklistů na okruhu nesrazilo.
Tip: Dospělý si stoupne na libovolné místo na vnějším kraji kruhu. Kouká se stejným směrem, jako jezdí cyklista okruh. Jakmile ho cyklista mine, vzpaží anebo nechá ruce připažené. Úkolem cyklisty je, aby se za jízdy otočil, všiml si pozice paží dospělého a nahlas řekl, zda jsou ruce nahoře či dole. Zároveň se snaží držet směr a rovnoměrně pokračovat v jízdě. Cyklista se otáčí na druhou stranu, než je směr zatáčky.
Cvičení 4: Slalom
Místo: rovina, širší cesta, zpevněná plocha
Obtížnost: **
Rozmístěte přibližně 2m od sebe minimálně 5 kuželek či jiných značek (šišky, bidony, kameny) a vytvořte si slalom. Nejprve položte kuželky přímo za sebe a zkuste si slalom projet. Pozornost věnujte hlavně svému pohledu a naklonění ramen do vnitřku zatáčky. Snažte se minimálně brzdit a kroutit řídítky.
Pokud se cítíte ve slalomu jistě, posuňte kuželky střídavě do strany (cikcak). Vznikne vám tak náročnější slalom díky zatáčkám s menším poloměrem.
Tip: Ze slalomu můžete udělat štafetový závod. Postavte si dva identické slalomy vedle sebe. Rozdělte se do dvou týmů a štafetovým způsobem absolvujte slalom. Buď projíždíte slalom tam i zpět anebo jen směrem tam a zpátky jedete rovně.
Jízda do kopce
Okolí Plzně rozhodně není rovinaté. I když trasa vede podél řeky, dřív nebo později se nějaký kopec objeví. Většina cyklistů vidí kopec a hned se jim vytratí úsměv z tváře, protože tuší, kolik síly je bude zdolání kopce stát. I ve výjezdech hraje zásadní roli správná technika, díky které lze spoustu sil ušetřit. Zvláště u dětí, které ještě nemají dostatek síly, aby uvezly do kopce svou váhu plus váhu kola. Rozhodně není špatně, když děti prudší kopce vytlačí.
Základem je správný nájezd do kopce, odhodlání a soustředěnost. Pod kopcem je nutné aktivně šlapat a nenechat se pod kopec jen dovést. Když se terén zlomí a najede se do stoupání, je nutné si včas přeřadit na lehčí převod, který bude vhodný. Z příliš těžkého převodu v kopci zatěžujeme nohy a případnou překážku není šance přejet, protože se lehce ztratí rychlost. Naopak příliš lehký převod rozkmitá nohy a s tím i celé tělo, čímž dojde ke zvýšené tepové frekvenci, pohybu řídítek ze strany na stranu a následné ztrátě rovnováhy či ideální stopy. K výběru vhodného převodu pro různá stoupání pomáhá odhad, který si cyklista vybuduje častější jízdou na kole, tedy zkušenostmi.
Při jízdě v kopci je nutné správně pracovat s těžištěm těla. Pokud zůstane tělo ve stejné pozici jako při jízdě po rovině, začne se cyklista v kopci převažovat dozadu. Ramena by měla být lehce nad řídítky, lokty pokrčené a vytočené mírně do stran, aby bylo zatížené přední kolo. Pokud se tento pohyb přežene, začne podkluzovat zadní kolo. Není nutné držet řídítka tak silně. Špatně je, když cyklista řídítka přitahuje k sobě a odlehčuje tak přední kolo. Naopak by měl do řídítek zatlačit a držet přední kolo na zemi. I posed se posune mírně dopředu na špičku sedla.
V horké cyklistice je vhodnější kopce vyjíždět vsedě oproti cyklistice silniční, kde není nutné šlapat tolik s citem, protože na cestě nejsou žádné nerovnosti či překážky. Aby byl schopný cyklista na překážky zareagovat, musí i v kopci koukat dostatečně před sebe, klidně až 2 metry. Na základě toho vyhodnotí ideální stopu, kterou pojede. Plynulost jízdy a správné kulaté šlapání je základním předpokladem pro zdolání technického výjezdu. „Jet jako kafemlejnek – pořád, rovnoměrně, pořád, rovnoměrně a s citem.“ (Dressler, 2019, str. 70).
Pokud se objeví v ideální stopě kořen či jiná překážka, při přejíždění se lehce zvedne zadek ze sedla a na chvilku se zastaví šlapání. Rychlost před překážkou musí být dostatečná, aby při chvilkovém nešlapání nedošlo k úplnému zastavení.
Do kopce lze využít i jízdy ve stoje, neboli ze sedla, která změnou posedu na kole uleví zádům, krční páteři i sedacím kostem. Pozor na příliš veliké naklonění trupu nad řídítka, aby se neodlehčovalo zadní kolo od země a nepodkluzovalo. Stačí zvednout zadek jen nepatrně nad sedlo a stále se snažit o plynulé kulaté šlapání.
Nepodaří-li se cyklistovi překážku zdolat, jsou dvě varianty. Buď se opět rozjede v kopci anebo kolo do kopce vytlačí. V kopci se nejlépe rozjíždí vsedě s jednou nohou na pedálu, který je v poloze první hodiny, a druhou nohou na zemi, ze které je možné se odrazit.
Cvičení 5: Vedle kola
Místo: kopec, širší cesta
Obtížnost: *
Výjezd kopce je příliš náročný, a rozhodli jste se pro tlačení kola. Není to žádná ostuda, dokonce to někdy bývá v závodech na horských kolech i rychlejší varianta. Nechte děti, aby si kolo tlačily samy.
Slezte z kola a stoupněte si tak, aby kolo bylo po vaší pravé ruce. Stojíte tedy na straně, kde není řetěz, abyste se zbytečně neumazali. Chytněte kolo za řídítka, opřete se do nich a rozejděte se. V prudkém kopci můžete zkusit položit pravou ruku na sedlo a pomoct tak zadnímu kolu se snáze dostávat přes nerovnosti.
Tip: Zkuste si, jak byste své kolo přenášeli přes překážky. Stoupněte si opět z levé strany ke kolu. Levou rukou držte řídítka a pravou rukou uchopte pravý pedál nebo kliku. Zvedněte kolo a ujděte s ním dva kroky. Způsobů, jak nosit kolo je mnoho, najděte si ten svůj ideální.
Cvičení 6: Boule
Místo: rovina, les (výrazný terénní útvar v lese - boule)
Obtížnost: ***
Najděte si v lese nějaký terénní útvar (val, jámu, kupu) a vymyslete okruh, na kterém bude několikrát výjezd a sjezd malých kopečků. Krátký okruh si děti zapamatují, delší okruh je lepší vyznačit. Stačí 20m dlouhý, ať ho děti zvládnou objet vícekrát.
Cílem cvičení je naučit děti pracovat s těžištěm, respektive trupem vůči kolu. Při výjezdu musí cyklisté pokrčit ruce a natlačit se na řídítka, na vrcholu kopce srovnat trup nad střed kola, vrátit se tedy do základní pozice posedu na kole a při sjezdu se dostat tělem mírně za sedlo a propnout paže. Na boulích si děti tento pohyb zažijí několikrát a v rychlejším sledu než při běžné jízdě na kole.
Kontrolu správného provedení můžete provádět pohledem z boku, kde velmi dobře uvidíte pozici trupu vůči kolu.
Tip: Pokud už děti okruh zvládají bez obtíží, můžete cvičení ztížit tím, že zvýšíte rychlost (hra na babu, stíhací závod).
Rovnováha
Rovnováha je další ze základních dovedností, které jsou nutné pro jízdu na kole. Ať se jedná o jízdu z kopce, po rovině či do kopce, vždy musí mít cyklista kolo plně pod kontrolou, držet ideální stopu a hladce zdolávat překážky. Jednotlivé dovednosti se nejlépe učí v pomalé rychlosti, kde právě rovnováha je klíčovým faktorem, zda je jedinec schopný dovednost zvládnout. Pokud se dovednost osvojí v pomalé jízdě, není problém ji zvládnout i v rychlosti vyšší. Kdo chce jezdit rychle, musí umět jezdit pomalu.
Pro jízdu na kole obecně platí základní poučka, kam se cyklista dívá, tam jede. Zrak, respektive pohled, je důležitý pro běžnou jízdu i pro zdokonalování rovnováhy. Pokud se cyklista rozhlíží do stran, pozoruje, kde se co děje, těžko udrží rovnou stopu. Bude-li se dívat pod sebe nebo na přední kolo, rovné jízdy také nedosáhne. Pohled cyklisty se neustále mění, měl by sledovat, co se děje 10m před ním a co se nachází 1m před předním kolem.
Například přejezd úzké lávky nad potokem. Kouká-li cyklista s obavami do vody, pravděpodobně do ní spadne, ale pokud pohled upře na lávku a její konec, snáze překážku zdolá, ale zároveň musí i vidět, co se bude dít za lávkou, zda je tam kopec či rovina. Jízda na konci lávky nekončí.
Cvičení 7: Po čáře
Místo: rovina, širší cesta, zpevněná plocha
Obtížnost: **
Jízda po čáře učí cyklistu držet zvolenou stopu a ovládat kolo tak, aby jelo tam, kam cyklista chce.
Nakreslete si na zem čáru přibližně 10m dlouhou. Postavte se na začátek s jednou nohou na pedálu. Pomalu se rozjeďte a snažte se držet na čáře, nekličkujte a jeďte plynule. Nechte si maličko těžší převod a nebojte se rozjíždět ve stoje.
Prsty mějte na brzdách, ať můžete podle potřeby přibrzdit, nedržte řídítka příliš křečovitě, ale snažte se uvolnit. Při šlapání se vám začne tělo naklánět ze strany na stranu. Nesnažte se balancovat tělem, které by mělo být celou dobu nad čárou. Rovnováhu chytejte pomocí kola, jako využívá provazochodec tyč. Nezapomeňte se dívat kousek před sebe a ne pod sebe.
Tip: Místo čáry můžete využít dvou klacků nebo větví, které položíte na zem tak, že se klacky k sobě postupně přibližují. Dítě tedy vjede mezi dvě překážky a postupně se mu zužuje prostor pro jízdu.
Cvičení 8: Jízda pomalosti
Místo: rovina, širší cesta, zpevněná plocha
Obtížnost: **
Cvičení rozvíjí nejen rovnováhu, ale i koordinaci šlapání. Cílem cvičení je jet co nejpomaleji a správně dávkovat sílu tlaku do pedálů.
Stoupněte si na startovní čáru. Jednou nohou na pedálu, druhou nohou na zemi, přední kolo na čáře. Vaším úkolem je dojet do předem vyznačeného cíle co nejpomaleji. Cílem může být úroveň stromu, hranice stínu, spojnice mezi položenými bidony, atd.
Kdo dojede na cílovou čáru jako poslední, vyhrává. Kdo se během závodu dotkne nohou země, vypadavá. Během cvičení je také zakázáno stát na místě, což lze jednoduše kontrolovat pohledem na přední kolo, zda se stále točí.
Tip: Pro nejmenší cyklisty je vhodné trénovat do mírného kopce na lehký převod. Lépe se dětem odhaduje rychlost a síla tlaku do pedálů.
Cvičení 9: Stání na místě
Místo: rovina, měkká cesta, širší cesta, zpevněná plocha
Obtížnost: ***
Stání na místě děti naučí vnímat své těžiště na kole a pracovat s ním. Zkuste nejprve zastavit na místě a co nejdelší dobu nesundat nohy z pedálů. Všímejte si, jak hýbete s tělem.
Správné provedení vypadá tak, že mírně pokrčíte kolena i lokty, stoupnete si do pedálů, které jsou vodorovně a tělo máte uprostřed mezi řídítky a sedlem. Kolo by se mělo pod tělem hýbat dopředu a dozadu, což lze korigovat střídáním stisknutí brzdy a šlápnutí do pedálů. Všechny pohyby se provádějí pomalu a v malé míře.
Dávejte si pozor, abyste nebyli tělem nad řídítky, abyste rovnováhu nechytali zády, ale spíše se drželi v klidu a nechali pod sebou hýbat kolo. Řídítka pootočte o 45 stupňů na stranu, kde je pedál vzadu.
Tip: Cvičení si můžete zjednodušit tím, že své přední kolo o něco opřete, například o lavičku, kládu, kámen, terénní nerovnost. Držení rovnováhy je snadnější, ale principy, jak se udržet stát na místě jsou stejné.
Tip: Cvičení můžete ztížit tím, že vyhlásíte soutěž, kdo vydrží stát na místě co nejdéle, čímž na cyklistu vytvoříte tlak, ve kterém je obtížnější se na rovnováhu soustředit.
Cvičení 10: Bez držení
Místo: rovina, zpevněná plocha
Obtížnost: **
Trénujte na rovině a cestě bez nerovností jízdu bez držení řídítek. Sice tuto dovednost nevyužijete při běžné jízdě na kole, ale procvičíte si rovnováhu a naučíte se něco nového.
Nejprve zkuste zvednout jednu ruku a vrátit zpátky, to samé na druhou ruku. Pokud vám to nedělá žádné problémy, můžete pustit řídítka oběma rukama.
Tip: Ruku, kterou zrovna nedržíte řídítka, můžete zabavit tím, že uchopíte nějaký předmět a budete ho převážet z místa na místo, podávat si ho z ruky do ruky či ho předáte dalšímu cyklistovi nebo se můžete zkusit trefit šiškou do stromu za jízdy.
Hry na kole
Hry na kole jsou komplexní rozvíjení dovedností, což znamená, že rozvíjejí 2 a více dovedností. Cílem her je zpestření cyklovýletů. Hry budou o to zábavnější, když se jich bude účastnit více cyklistů. Nezáleží na věku, ani zdatnosti cyklistů. Her by se měli zúčastnit i rodiče nebo starší sourozenci. Obtížnost her je zcela orientační, protože záleží, v jakém terénu se hra bude odehrávat, či jaké konkrétní varianty a cvičení budou zvolené.
Hra 1: „Cukr káva limonáda“
Místo: rovina, širší cesta, zpevněná plocha
Obtížnost: *
Této hře předchází Cvičení 2: Brzdi a jejím cílem je zdokonalování dovednosti brzdit bezpečně, správně a v momentě, kdy je to nezbytné.
Zahrajte si dětskou hru „Cukr, káva, limonáda, čaj, rum, bum“, kdy jeden (vypravěč) stojí bez kola a odříkává říkanku zády k cyklistům vyrovnaných na startovní čáře. Dokud je vypravěč zády, mohou cyklisté jet. Jakmile vypravěč řekne bum, otočí se a kouká, který z cyklistů se hýbe, tedy nestihnul zastavit. Pokud dobrzdit nestihnul, musí vrátit zpět na startovní čáru. Kdo dojede k vypravěči jako první, vyhrává a může být vypravěčem v dalším kole.
Hra 2: Obratnostní jízda
Místo: rovina, širší cesta, zpevněná plocha, les
Obtížnost: ***
Další vhodná hra na kole je obratnostní jízda, která spočívá ve spojení několika různých cvičení, která na sebe v kruhu navazují. Okruh můžeme připravit téměř kdekoliv (na hřišti, v lese, na cestě, na louce). Důležité je, aby jednotlivá cvičení plynule navazovala, a děti tak mohly jezdit stále dokola a své dovednosti s každým opakováním zlepšovat.
Do obratnostní jízdy je možno zapojit veškeré předchozí cvičení či přidat nové, podle možností prostoru a pomůcek. Například přejezd překážky (kláda, klacek, kámen), podjetí překážky (pod větví, pod tyčí, pod brankou) či převoz nějakého předmětu v ruce (bidon, míč, šiška).
Obrázek 1 graficky znázorňuje jednu z možností obratnostní jízdy. Cyklista začíná slalomem mezi kuželkami, které jsou nepravidelně rozmístěné. Následuje přejezd přes překážku, kterou může být kláda, klacek anebo menší příkop. Na třetím stanovišti se podjíždí větev nebo branka. Dále z jednoho místa převáží cyklista nějaký předmět na místo druhé. Jízda na kole pokračuje a na vyznačené čáře cyklista musí zastavit. V plánku jsou tyto čáry dvě. Poslední stanoviště se skládá ze dvou čar nebo klacků, mezi nimiž se mezera zužuje a cyklista musí úspěšně projet mezi nimi a pokračuje zase na slalom.
1. Slalom
2. Přejezd překážky
3. Podjetí překážky
4. Převoz předmětu
5. Zastavení na čáře 2x
6. Jízda po čáře (jízda mezi dvěma klacky nebo vyznačené dvě čáry, které se zužují)
Hra 3: Biatlon
Místo: rovina, les (se šiškami)
Obtížnost: **
Hra je podobná biatlonu, ovšem místo běhu na lyžích se jezdí na kole a místo střelby zbraní se hází šiškami. Ale princip hry je stejný.
Vyznačte okruh pro jízdu na kole, který je dlouhý přibližně minutu. Určete jeden strom jako terč a 3 – 5 m před ním udělejte čáru, ke které připravte munici (šišky). Dále také označte trestné kolečko. Stačí opravdu malé, třeba objetí stromu, nebo lze zvolit jinou variantu trestu (kotoul, dřep).
Hra začíná nejprve objetím okruhu. Následuje střelba neboli hod šiškou na strom. Každý cyklista má 5 pokusů (5 šišek), aby trefil určený strom. Za každé minutí terče musí objet trestné kolečko nebo splnit jiný předem určený trest. A znovu cyklista absolvuje okruh.
Tip: Okruh na kolo lze ztížit různými překážkami (slalom, kláda, podjíždění větve) či jej postavit uprostřed lesa, aby jízda na kole byla technicky náročnější.
Tip: Ve větším počtu cyklistů je možné hru zpestřit štafetovým závodem. Utvořte týmy, které jsou přibližně stejně silné (matka + syn, otec + dcera). Nejprve vyrazí na trať první člen týmu, odstřílí, případně objede trestné kolo, ještě jednou objede trať a předá štafetu druhému z týmu. Který tým dokončí závod první, vítězí. Předání štafety může proběhnout víckrát (matka-syn-matka-syn-matka).